Seznamte se s Bazální stimulací

Bazální stimulace je koncept podporující vnímání, komunikaci a pohybové schopnosti člověka. Má vypracované rehabilitační techniky pro stimulaci vnímání tělesného schématu (somatickou), vnímání polohy těla (vestibulární), vibrační, hmatovou (taktilně haptickou), chuťovou, zrakovou (optickou), sluchovou (auditivní) a čichovou (olfaktorickou) stimulaci.

Bazální stimulace u dětí se změnami tělesného či duševního stavu výrazně podporuje kvalitu jejich života. Techniky konceptu vyžadují neustálý trénink a musí být správně provedeny, abychom dosáhli terapeutického cíle. Proto je mohou aplikovat jen absolventi certifikovaných kurzů Bazální stimulace.

V naší škole prošli všichni pedagogové a asistentky pedagoga základním i nástavbovým kurzem Bazální stimulace, který lektorovali odborníci z Institutu Bazální stimulace.

Cílem školy je stát se certifikovaným pracovištěm Bazální stimulace dokladující vysoký standard realizace tohoto konceptu ve školním prostředí.

Více o Bazální stimulaci:

Jednou z důležitých možností podpory dětí s těžkým a kombinovaným postižením je koncept Bazální stimulace. Každý člověk vnímá pomocí smyslů, smyslových orgánů, které vznikají již v embryonální fázi a jsou přítomny od narození až do úplného konce života. Jejich význam je nenahraditelný. Díky smyslům můžeme vnímat sebe a odlišit se od okolního prostředí. Díky schopnosti vnímat jsme se naučili pohybovat a komunikovat (Friedlová, K. 2016, s. 2).

Koncept bazální stimulace vytvořil na počátku 70. let minulého století německý profesor speciální pedagogiky Andreas Fröhlich, který pracoval s dětmi s těžkým kombinovaným postižením. Vycházel z předpokladu, že každé dítě je vzdělavatelné, a to i jedinci s těžkým kombinovaným postižením, u nichž se objevují velké změny v oblasti vnímání a není možné s nimi navázat komunikaci. S těmito dětmi je možné dorozumívání prostřednictvím doteku, protože vrozené kapacity každého organizmu v oblastech percepce jsou dostatečné pro stimulaci somatickou, vestibulární, vibrační a následnou komunikaci (Opatřilová, D. 2013, s. 110).

Další nadstavbové stimulace jsou pak optická, auditivní, taktilně-haptická, olfaktorická a orální (Friedlová, K. 2015, s. 4). Autorka dala do souvislosti sedm nejdůležitějších oblastí vývoje. Jedná se o vysoce odborný proces s cílem adaptovat se na aktuální životní stimulaci jedince s postižením a dát mu vhodné stimuly pro jeho rozvoj, co nejlépe využít stávajících schopností k vykonávání a nácviku základních hygienických, společenských i komunikačních činností. Žádá si vysokou profesionalitu poskytované péče a celostní přístup k člověku. Koncept stojí i na práci s biografií, strukturalizaci a ritualizaci péče. Za základní princip se považuje zjištění, že pomocí těla můžeme jedince uvést do reality (Valenta, M., Müller, O. 2013, s. 279).

Bazální stimulace je též psychologickou aktivitou, při které se snažíme nabídnout jedincům s mentálním postižením a s kombinovanými vadami možnost pro práci na jejich osobním rozvoji. Slovo bazální znamená elementární základní nabídku, která se poskytuje v nejjednodušší podobě. Význam stimulace spočívá v nabídce podnětů vždy, když těžce postižený člověk kvůli svému postižení není schopen se postarat o dostatečný přísun vhodných podnětů nutných pro svůj vývoj. Koncept je ve své šíři založen na zlepšení vnímání, které znamená široké základy pro další mnohostranný rozvoj (Valenta, M., Müller, O. 2013, s. 279).

Metoda bazální stimulace se opírá o tři různé vývojové modely: model neuropsychický, genetický vývojový model a model fyzioterapeuticko vývojový. Kombinací těchto tří základních vývojových modelů dospěl A. Frölich k tvrzení, která ověřují koncept bazální stimulace. Dítě je odkázáno na intenzivní podněty, aby se mohly vyvíjet jednotlivé mozkové oblasti. Protože dítě s těžkým postižením nemůže tyto podněty získávat samo, musíme mu je zprostředkovat a kompenzovat. Bez pohybu je narušen celý kognitivní vývoj. Je tedy nutné dítěti zkušenost z pohybu zabezpečit. Dětský mozek má jistou plasticitu, poškozené struktury mohou znovu nabýt svoji funkčnost, nebo mohou být převzaty jinými oblastmi mozku (Fajmonová, J., Chovancová. M. 2008, s. 40).